Chyby po kterých se přibírá

2. června 2007 v 0:06 | *b |  Hubnutí
Dlouho jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu, že se na mě začaly usazovat ty vrstvy tuku. Nakonec jsem dospěla k závěru, že jsem se dopouštěla mnoha chyb a nedodržela několik pravidel a najednou a výsledek dopadl tak, jak dopadl. Možná mi někdo dáte za pravdu, možná se mnou nebudete souhlasit. Já zde popisuji vlastní pozorování na sobě samé a mé závěry, která jsem z toho udělala. Kdo ví, co by na to řekli odborníci :-)

Pravidlo 1. - nepodléhat lehce se nabízejícím důvodům o dědičnosti
Nikdy jsem nebyla žádná hubendíra a nikdy jí nebudu. Postavu jsem zdědila po tátově rodu, kde všechny ženské mají "rici aj cici" a na kyprých tvarech nabyly zvláště po dětech. Prostě se jim radikálně změnil životní styl a dojídání nejrůznějších kašiček po dětech a málo pohybu po nějaké době bylo znát a vidět. Já děti nemám, přesto se s problémem lehce kypřících tvarů potýkám též. Je to rodová a dědičná záležitost. Přesněji dědičnost mi nadělila lehce kypřit na některých místech ryze ženských - boky a hlavně ten zadek, pak nesmím zapomenout na stehna, která se také posléze zvětšují společně s poprsím.
Jak říkám, dědičnost mi nadělila schopnost lehce kypřit, ne však to, že kyprá budu. To je jen o tom, jak se k této zděděné "schopnosti" postavím.
Pravidlo 2. - nezakazovat si žádné laskominy
Kdykoliv, když jsem si řekla: "Nebudu jíst něco (např. sladkosti - obsahují přece spoustu prázných kalorií), tak lehce zhubnu," tak se mi to pěkně vymstilo. Nejedla jsem třeba ty zmíněné sladkosti, ovšem všeho ostatního jsem snědla 5x tolik. A než jsem si to uvědomila, tuková pohroma byla na světě. A naopak kdykoliv jsem si dopřávala všeho, na co jsem měla chuť, nepříbírala jsem. Mělo to ovšem podmínku: Všeho s mírou!!! Takže měla-li jsem chuť na čokoládu, tak jsem si ji prostě dala. Jen jsem jí nesnědla celou tabulku, ale 2 - 3 dílky. Měla jsem chuť na dortíček, tak jsem si ho prostě koupila a ke kafíčku snědla. Ale necpala jsem se dortíčky každý den. Každý takovýto mls jsem si opravdu vychutnávala, takže jsem ho v konečném výsledku snědla v mnohem menším množství. Jako příklad uvedu klasické Tatranky. Sníst celou Tatranku byl problém. Ani tu malou (myslím, že jí říkají mini) jsem do sebe celou nedostala. A v tom je právě ten vtip. Necítila jsem se ničím omezená, dopřávala jsem si všeho, na co jsem měla chuť a kdykoliv jsem na to tu chuť měla. Klidně i večer před spaním.
Pravidlo 3. - když je hlad, je třeba se ihned najíst, nejlépo toho, na co je chuť
Toto je jedno ze základních pravidel, která jsem dodržovala. Jíst tehdy, když jsem měla hlad, a to okamžitě, když jsem ho pocítila. A nejlépe to, na co jsem právě měla chuť. Husička s knedlíky, rýžový nákyp, dušená zelenina, salát z čerstvé zeleniny ... Prostě cokoliv, co mě napadlo. A samozřejmě si to vychutnat, tj. jíst v klidu.
Pravidlo 4. - znát velikost porcí
Když jsem se stravovala podle výše popsaných pravidel, po nějaké době jsem věděla kolik čeho asi sním. Ono se to samozřejmě různí. Když jsem byla nevyspaná, snědla jsem toho o něco více, když jsem byla vyčerpaná a ve stresu, tak naopak většinou o něco méně. Znalost velikosti porcí je, dle mého názoru, jedna z nezákladnějších dovedností obzvláště v dnešní uspěchané době, kdy na jídlo máme málo času. Pokud nevíme, kolik (např. knedlíků) bychom měli sníst, ve spěchu jich do sebe naházíme minimálně 2x tolik.
Pravidlo 5. - Kdo spí, jakoby jedl.
K tomuto pořekladlu našich babiček snad nemusím nic dodávat.
Pravidlo 6. - nepřestat se hýbat
Pohyb se počítá v jakékoliv podobě. Můžeme chodit třeba cvičit do posilovny nebo na aerobic. Stejně tak můžeme chodit po schodech místo jízdy výtahem. Na nákup do obchodu můžeme jít pěšky. Že půjdeme 15 min.? Tak se alespoň projdeme. Že potáhneme nákupní tašky v rukách? Tak si alespoň zaposilujeme. Anebo si můžeme pořídit "nákupní batůžek" a budeme mít pochod se zátěží.
[Ještě si vzpomínám, jak jsme při cvičení CO (civilní obrany) museli mít v baťůžcích pytlíky s pískem a učitelky nám je dokomce i kontrolovaly. (Zátěž byla daná, čím jsme byli starší tím jsme nosili více a chodili na vzdálenější místa.) Došli jsme na stanovené místo (např. 1. stupeň ZŠ cca 5 km), tam jsme natrénovali použití prostředků osobní civilní ochrany (pláštěnky, pytlíky, plynové masky), posvačili, vysypali písek a šli zase zpátky. Pamatujete to ještě taky někdo?]
Prostě pohybu není nikdy dost a veškerá aktivita uskutečněná přes den, se nám pěkně sčítá. Různé druhy pohybu jsou všude, kam se podíváme. Musíme se ovšem chtít dívat :-)
Pohyb je nejdůležitější pravidlo!!!
Pravidlo 7. - Mít se rád a mít radost ze sebe a života
K tomuhle asi taky nemusím nic dodávat. Snad jen to, že spokojenost ze sebe sama vede ke spokojenosti i s okolím. Pokud je člověk uvnitř veselý, je to na něm vidět. Nějak to z něj vyzařuje. Nikdo nejsme dokonalý, na každém je kaz a vada, ale i to je velmi subjektivní. Coje to kaz či vada na lidksé kráse? Každému se přece líbí/nelíbí něco jiného. Už naši předkové říkali: "Někdo má rád holky, jiný zase vdolky." Buďme rádi, že jsme každý jiný, jinak by na světě byla děsná nuda. A každé ráno vstávejme s myšlenkou: "Nikdy na tomto světě nebyl někdo přesně takový, jako jsem já a nikdy nebude.Jsem naprostý unikát.!!!"
Všem přeji pohodový den :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 delfajz delfajz | 3. června 2007 v 11:59 | Reagovat

Co dodat? Hezky napsane a jsem rad, ze jsi mi dala konecne za pravdu o te dedicnosti, predpokladech, ale i vuli :-)

Jsi muj jedinecni unikatek:-o

*d

2 jindra jindra | E-mail | 30. října 2007 v 19:05 | Reagovat

No to mi mluvíš z duše. Víš Blanko jak jsem se bála těsně po úraze(kromě toho, že už nikdy nebudu mít zdravé prsty na noze), že bez pohybu rychle přiberu na váze? Ale po prostudování návodu Dr.Málkové Stop obezitě, a věrnému dodržování nastudovaných pokynů, se mi váhu podařilo nejen udržet, ale dokonce snížit o pár kilo, a to bez hladovění a držení jakýchkoliv diet. Jen jsem se mohla do sytosti vyspat a jíst zdravé jídlo v menších porcích, pravidelně a beze spěchu a bez koukání do počítače. Později jsem přidala i mírné posilování vsedě nebo vleže. A tak to je. Tloustneme, protože se zbytečně nervujeme v práci i doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama