Čekání na smrt

22. srpna 2008 v 0:10 | *b |  Pocity

Můj milý občasníčku. Opět se mnou zmítají nejrůznější pocity, se kterými si nevím rady a jediná možnost, kterou mám, je svěřit se Tobě.

Připadám si jako vězeň čekající v cele smrti na popravu. Je tu sice jistá naděje, že se něco změní. Ale záleží to na dohodě někoho s někým a na jejich rozhodnutí a mě nezbývá než doufat a čekat. A nemám už žádnou šanci nic změnit ani ovlivnit. Udělala jsem vše, co bylo v mých silách možnostech a další vývoj situace už není v mé moci. Já pak mám už jen možnost reagovat na vzniklou situaci, která nastane po té dohodě někoho s někým. Jeden z nich už je prý rozhodnutý. A prý ta dohoda se týká minulosti. Ale tato minulost se plánuje pro nejbližší budoucnost. Stojí za tím jeden slib, který byl dán v jiné situaci. Říkám si, kdyby to byla minulost, tak už by to bylo přece domluvené, zajištěné, zaplacené... Ne že se teprve bude něco řešit a domlouvat. Ale ono se to právě teprve bude řešit, jestli tedy "ano, splním-li ten slib nebo ne. Protože, pokud bych ten slib nesplnil, bude to brát jako křivdu..." Je to hrozný pocit bezmoci a nemohoucnosti. Prý mám být trpělivá. A tak trpělivě čekám ve své "cele smrti" a doufám v zázrak. A přemýšlím, jestli se někdo zabývá mými pocity, sliby, které jsem kdysi slyšela... Jestli někoho zajímá, jak se cítím a co prožívám. Co mé pocity křivdy? Taky mi bylo slíbeno... A nakonec jsem slyšela něco o změně názoru a situace. Tak proč, v případě někoho jiného, toto neplatí? Proč by ten někdo jiný tedy taky neměl slyšet něco o změně názoru a situace? Tak by to bylo fér. Anebo je to rozhodnutí skutečně opravdové? Není to jen zakrývání něčeho jiného? Není to jen nějaká milosrdná lež? To asi ukáže jen čas. Opravdu mi nezbývá nic jiného než doufat a věřit v pravdivost slov a čekat na dohodu někoho s někým a pak se sama rozhodnout co a jak dál. Ta jiskřička naděje tady je stále, tak uvidím, co bude a co nebude. Možná, že potom budu moci opět alespoň usnout a spát...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *barbucha *barbucha | Web | 23. srpna 2008 v 13:20 | Reagovat

Říká se, že naděje umírá poslední. Asi na tom fakt něco bude :-)

2 *d *d | 23. srpna 2008 v 14:36 | Reagovat

jo, bude

3 mamina mamina | 28. srpna 2008 v 21:31 | Reagovat

Tak moc nerozumim tomu, o cem se zde pise, nebot podrobnosti neznam. Jen ten titulek me pomalu zvedl ze zidle. Takove uvahy se mi moc nezdaji dobre. Pripadat si jako v cele smrti, no to je docela drsne prirovnani. Rozhodne se nechci do niceho plest, nakonec vim stejne velmi malo, a vetsinou situace, pokud se mi donese, uz davno nebyva aktualni. Jen mam dojem, ze ta beznadej neni tak beznadejna, jak se zda. Jen je potreba jit naproti tomu, co muze prinest v beznadeji svetlo.

Take existuji radci, kteri mohou zpusobit to, ze se na veci divame jinak, ale to se snad jiz take stalo. Je jen potreba nenechat se uplne umorit a zblbnout, nic neni tak cerne jak se muze zdat. Nekdy i maly krok na zacatku z bludneho kruhu muze pomoct, je prvni, po nem nasleduji dalsi. No rekla bych, ze posledni pulrok se ponekud nevydaril. To ovsem neznamena, ze to tak musi byt stale.

4 *d *d | 29. srpna 2008 v 8:10 | Reagovat

konecne nekdo rozumnej:-)

Taky bych to nevidel tak tragicky. Jestli tu nekdo nahodou nedramatizuje a neceka nas prepracovany pribeh od Shakespeara :-)

5 scubaxicht scubaxicht | 15. července 2009 v 17:52 | Reagovat

jj ...obcas je nutno se zblaznit, aby se z toho clovek nezblaznil...ale pry to je jen fraze:-)) na moje narozeniny bylo nekomu bidne, jeste, ze to dobre dopadlo.
A navic, kdyz clovek jeste k tomu udela NECO hned je na svete lepe.
SCX

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama